Vznešené ženství, 6. část z 20

Zvláště poté, co jsem se rozhodla jít za osvícením, rozdělili jsme se do různých ložnic. Takže jsem spala ve spacím pytli na podlaze toho pokoje, také abych mohla ráno přeříkávat sútry, abych ho (bývalého manžela) nebudila. Byla to jen výmluva. Rozhodla jsem se, že bychom se měli rozdělit a nechat ho, aby si zvykl být sám. Ale i tak to pro něho bylo velmi bolestivé, a pro mě také. Ale pro něho to muselo být víc, protože já jsem měla svůj cíl, a šla za novými věcmi, ale on stále zůstával ve stejném domě, dělal stejnou práci, a byl osamělý. Takže to ode mě nebylo moc správné, ale co jsem měla dělat? Pravděpodobně bych se s vámi nemohla setkat, mluvit s vámi dnes, kdybych neodešla z domu. Ale to neznamená, že by to měl udělat každý. Možná to byl jen můj osud; moje poslání si to vyžádalo, abych se lépe soustředila.

Nyní dokonce také, když pobývám sama, lépe se soustředím. Pokud někdo jiný – dokonce i pomocníci a tak dále – budou-li kolem, běhat tam a zpět, také se nebudu cítit stejně. Žít sama je dobré. Nenabádám vás, abyste to zkoušeli. Jen vám povídám, že je to takhle. Je také větší volnost. Nemusíte se starat o to, co si obléknete či kdy se potřebujete vykoupat nebo ne. Pokud ne, tak dobrá, můžete se vykoupat zítra. Už jsem se dlouho nekoupala. Opravdu nemám čas, a teď, v divočině, je velmi těžké opatřit hodně vody do vany. Je to poněkud luxusní. Nemůžete to mít.

Pokud tedy opravdu chcete být v divočině sami, prosím, přehodnoťte to. Jsem šťastná. Necítím se nepříjemně či tak něco, ale vám to nemusí být tak pohodlné, protože jste zvyklí na pohodlí. Jdete vedle; máte koupelnu; jdete vedle, máte svou kuchyň. V divočině to vše nemáte. Není pro vás nic připraveno. Ale to mi nevadí, protože pracuji příliš tvrdě. Nemám čas na příliš mnoho věcí. Nevím, proč mám v dnešní době stále více a více práce, protože musím také vyhledávat další zprávy a také musím číst zprávy od svého týmu, abych viděla, které z nich stojí za to je pro vás vysílat, abyste byli informováni o situaci našeho světa.

Mimochodem, víte, že prezident Trump byl znovu zvolen pro druhé funkční období prezidentem Spojených států amerických. Doufám, že Nebesa Ho budou i nadále chránit. Dělám, co mohu, samozřejmě, ale lidé se Ho již několikrát pokusili připravit o život. Dokonce i nedávno, po volbách, měl stále jeden případ pokusu o atentát, o kterém se psalo ve zprávách.

Ach, můj Bože, poté, co byl zvolen mnoha hlasy, velmi jsem si s úlevou oddechla. Ale přesto, úleva je jen dočasná. Stále se o Něho bojím. Pokud vám na tom záleží, pošlete Mu také nějakou energii ochrany a lásky. Ten chlapík, On si to opravdu zaslouží. Už je mu 78 let a stále se tolik snaží! Tak tvrdě pracuje. Nevím, jestli v 78 letech dokážu tak tvrdě pracovat. Ale samozřejmě, je to velký hoch a muž. My ženy jsme mírnější, slabší ve fyzické stavbě, v tělesné konstrukci.

Myslím, že se příliš obávám o mnoho lidí, ale jen o důležité lidi – ne proto, že jsou na důležité pozici, ale protože je důležité jejich poslání. Jejich posláním je chránit určitou část světa nebo světový mír, s harmonií mezi národy, a ekonomiku pro jejich zemi – zejména Ameriku – a také pro svět. Takže si dělám starosti o lidi v Americe, zejména o vládu a některé lidi, kteří jsou zodpovědní za zemi. Také proto, že Američané jsou velmi štědří. Darují více než v kterékoli jiné zemi, kterou si pamatuji. Myslím, že na dobré účely darují nejvíc na světě.

Také jsem v Americe viděla mnoho lidí, kteří zachraňují zvířecí lidi a jsou ke zvířecím lidem laskaví. Nejsou to ani vegani; mnozí jen s láskou zachraňují zvířecí lidi. Dojímá mě to k slzám, kdykoli to vidím. Vždycky říkám: „Požehnej vám, požehnej vám.“ Protože utrpením zvířecích lidí tolik trpím – tolik bolesti, tolik bolesti. Samozřejmě už máme na světě mnoho utrpení, v pekle a všude. Jestli se náš svět nezlepší, pak mám stále bolest, stále – každý den, neustále. Pokaždé, když si vzpomenu, snažím se zapomenout, protože potřebuji také pracovat. Pracuji na tom, co mohu; a co dokážu, pak to jen musím nechat stranou a jen se za ně modlit. Jinak, pokud má mysl bude neustále zaměstnána utrpením, pak myslím, že se zhroutím.

Udělám, co budu moci, a budu to dělat tak dlouho, jak jen to bude možné. Mám na to ještě dost financí. Jen jsem ztratila část úspor. Ale to je jedno. To znamená, že nepotřebuji kupovat další nové domy pro pracovníky, například pro tým Supreme Master Television, protože se rozšířili do různých míst. Nemůžeme se soustředit na jedno místo, jen pro případ, jen abychom to udrželi v bezpečí, abychom mohli pokračovat. Ale když nemám vlastní úspory, soukromé úspory, tak prostě nenakupuji. Pro sebe tedy nepotřebuji nakupovat. Mohu bydlet jen v malém motelu nebo dokonce ve stanu či v lese, takže bez problému. Jsem velká dívka, umím se o sebe postarat. To jen, když máme tým, například mnoho lidí, tak nemohou pracovat a bydlet jen ve stanu.

Je mnoho věcí, které jako lidé potřebujeme, zvláště když musíte pracovat jako oni. I když pobývají na bezpečném místě s pohodlným životem – tak pohodlným, jaký jim jen mohu dát – a když už mají dobré jídlo a to všechno, ale stejně je mi jich moc líto. Někdy na ně myslím a pláču, a upřímně řečeno, myslela jsem, že bych měla vypnout Supreme Master Television, jen aby mohli odejít do důchodu, meditovat a trochu si užít života, který jim zbyl. Jen jsem o tom přemýšlela – jen v pokušení – ale momentálně ne. Supreme Master Television zatím nevypneme. Jen se tak cítím. Je mi jich líto, protože to nevíte. Často pracujeme celou noc a ráno se musíme probudit v šest hodin, abychom meditovali. A pak v noci meditovat alespoň do 10 hodin a znovu pokračovat v práci.

Někteří z týmu musí být vzdáleni od většího týmu. Musí si pro sebe vařit či nakupovat věci. Pokud někoho mají, kdo jim nakoupí, pak samozřejmě, to je štěstí, je to dobré. Nikdo jim ale nevaří. Musí si sami vařit a starat se o dům, který jsem jim tam koupila, a dělat všelijaké věci. Volám jim po půlnoci, ve dvě, ve tři hodiny ráno. Záleží na pořadech. Některé pořady je třeba opravit či předělat nějakou jejich část, nějaký doplněk, úpravu atd. Pak nezáleží na tom, kolik je hodin, nezáleží na čase. Musím být připravena a oni musí být neustále připraveni. A pro mě, samozřejmě, zasloužím si to. Říkám si: „Zasloužíš si to.“ Ale oni si to nezaslouží.

Mám pocit, že mě následují, protože mi věří. A pak je nutím tak tvrdě pracovat. Mám pocit, že to není správné. Ale co mám dělat? Ani nemám tolik členů týmu. Přála bych si jich mít více, interních, poblíž, abychom spolu pracovali. Ale díky Bohu, že máme také vzdálené pracovníky, kteří také dělají svou vynikající práci a také jsou absolutně oddaní Božímu poslání a pomoci světu, aby se alespoň udržel nad vodou. Protože v dnešní době je tolik katastrof. Nemohu je všechny zastavit. Některé mohu zastavit, ale ne všechny, protože karmu lze minimalizovat, ale nelze ji zcela vymazat. Záleží na tom, jaká je to karma, samozřejmě, ale karma světa je tak těžká, tak těžká, tak těžká. Buddha řekl, že dokonce karma jednoho člověka může pokrýt celou oblohu, nemluvě o karmě celého světa. A v dnešní době jsme tak daleko. Lidé jsou tolik vzdáleni od duchovních, mravních standardů. Musím říct, že je mi to tak líto, tak líto, dívám se na svět a vidím to, naděje je tedy velmi tenká.

Samozřejmě pracujeme, jak jen to jde. Nebeští Pracovníci a já, sama, ve jménu Boha, pod Milostí a Milosrdnou Boží Ochranou a Láskou pracujeme velmi tvrdě. Ale pokaždé, když na to pomyslím, jak tvrdě můj tým pracuje ve dne v noci, nemají zábavu, nic. Nemají ani čas dívat se na filmy či tak něco. Jen jednou dříve jsem s nimi sledovala film, Merlin, protože se to týkalo i naší práce. Jinak už na nic takového nemáme čas, na nic. A je mi velmi líto lidí z mého týmu, dokonce i těch vzdálených. Mají také rodinu. Mají manžele, manželky, děti, a dokonce nějaké podnikání či práci venku a stále pomáhají. Místo volného času, kdy by mohli jít ven a dívat se spolu na filmy či si někde udělat veselý piknik, pracují jen se mnou, s týmem, s námi, s námi se všemi, s interním týmem a se mnou.

Jsem navždy vděčná Bohu za takové štěstí, které mám v tomto životě, že mám tak dobré lidi, talentované duše a tak dobrá srdce, tak ochotné obětovat soukromé, fyzické pohodlí pro dobro všech na světě. Jsem tak vděčná. Kéž vám Bůh žehná. A já vás navždy miluji. Navždy vás miluji. A vy víte, že to myslím vážně. Jen nevím, jak jinak vám mohu pomoci. Prosím, napište mi znovu, kdykoli budete cokoli potřebovat, opravdu potřebovat. Uvidím, co budu moci dělat.

Photo Caption: Žijí hojně přes čas a prostor

Stáhnout fotografii