Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Tedy vše, co děláte pro druhé, pamatujte, ponesete karmu. Není možné, že někomu pomůžete budete bez karmy. Není to tak. Určitým způsobem něco budete muset nést.Je jeden příběh z Indie. Jeden muž se od Mistra dozvěděl, že by neměl dávat věci chudým lidem či špatným lidem, protože zchudne, nebo sám půjde do pekla za hříchy, kterých se dopustili lidé, kterým pomáhá. Ach, ten člověk skákal nahoru a dolů a řekl: „Ach, to je tak dobré, tak dobré, tak dobré.“ Och, všichni mohou být šťastní a svobodní a mít, co potřebují; Já sám mohu jít do pekla. To je velmi dobrý obchod, dobrý obchod.“ Záleží tedy na tom, kdo to slyšel a kdo v tomto světě chce pro někoho něco udělat.Proto to Mistrům nevadí. Vědí, že Jejich práce je těžká a vědí, že Jejich utrpení bude velké, neustálé, neúprosné, každý den, v různých situacích nebo někdy dokonce v pekle; nebo někdy na nižší úrovni, jako je Astrální úroveň, nebo budou potrestáni tady na Zemi! Ale oni to prostě dělají, protože to nemohou neudělat.Například, je příběh Mistra a žáka, kteří byli na lodi, jeli přes řeku. Ale Mistr viděl jak se ve vodě trápí štíří člověk, tak natáhl ruku, aby štířího člověka zvedl, a pokusil se ho dát do lodi, aby se štíří člověk neutopil. Pak Ho štíří člověk kousl a pak nějak skočil zpět do řeky, vlezl zpět do řeky a znovu se topil. Mistr napřáhl druhou ruku, aby ho zvedl. Pak se opět stalo to samé: Byl kousnut, a štíří člověk se pokusil vylézt, aby unikl. Ale pak, když vylezl z lodi ven, znovu spadl do řeky. Mistr tedy natáhl ruku, a znovu chtěl štířího člověka zvednout.Žák Ho zastavil, držel Ho za ruku a řekl: „Štíří člověk Vás znovu kousne?“ Mistr řekl: „Ano, kousne.“ Žák se Ho tedy zeptal: „Proč by Vás znovu kousnul?“ Mistr řekl: „U něho je přirozené to udělat.“ Žák se tedy Mistra zeptal: „Proč se mu tedy nadále snažíte pomáhat? Budete zraněn; znovu Vás kousne.“ Mistr tedy řekl: „Protože je pro mě přirozené to udělat. Když to tedy štíří člověk nemůže zastavit, nemůže ovládat svou vlastní povahu, ani já Sám nemohu ovládat Svou vlastní povahu. Nemohu být horší než štíří člověk. Štíří člověk dělá, co má; Já dělám, co mám.“Je to velmi zábavné, ale je to velmi smutné. Proto mnoho Mistrů trpí. Od nepaměti, nikdy neměli dobrý život. Pán Ježíš zemřel brutálně na kříži a Jeho apoštolové, dvanáct nejbližších apoštolů, také brutálně zemřeli. Můj Bože, nechápu, jak lidé mohou dělat takové věci. Možná to nebyli lidé; byli posedlí démony nebo sami jsou převtělenými démony. To je velmi pravděpodobné. Stejně jako se Světec může reinkarnovat na Zemi, mohou se na Zemi inkarnovat i démoni. Ve Spodní oblasti Vesmíru je to tak. My jsme od nepaměti dlužni všem Mistrům, kteří nás zachraňují znovu a znovu, znovu a znovu.Nyní se vrátíme k Mahākāśyapovi. Po Jejich svatbě manželka toužila možná utéct nebo tak něco, aby našla Mistra a praktikovala, aby byla osvobozena, byla osvícena. Ale Mahākāśyapa Jí řekl: „Počkej ještě chvíli. Nemůžeme rodiče jen takhle opustit.“ Byl také velmi starostlivým a dobrým synem. Po několika letech tedy rodiče zemřeli. Pak syn, Mahākāśyapa, prodal veškerý majetek a podělil se se služebníky, kteří od Jeho mládí pracovali v Jeho domě, v domě Jeho rodičů, a také dal chudým lidem v okolí a nechali si jen trochu, dost na přežití. A pak Mahākāśyapa řekl manželce: „Cesta venku je dlouhá a těžká, tak zůstaň tady. Počkej na mě. Když najdu Mistra, vrátím se pro Tebe.“Mahākāśyapa tedy šel dál, chodil všude a našel mnoho takzvaných Mistrů, ale necítil, že jsou pro Něj dost hodni. Pak, jednoho dne potkal Šákjamuni Buddhu a hned po krátkém rozhovoru věděl, že je to Ten pravý. Tolik toužil stát se Jeho žákem. Klekl si na podlahu a prosil o to. A tak se stal žákem Buddhy, mnichem. Pak byl tak šťastný, učil se s Ním, chodil prosit o almužnu a pak studoval a meditoval. Vše bylo tak dobré a klidné; přesně tak, jak to chtěl. V krátké době se stal Arahantem.Ale protože předtím dokonce chodil ven, prosil o almužnu a jedl už jen jednou denně, když tedy následoval Buddhu, pokračoval v tom samém. A Buddha Ho chválil. A Mahākāśyapa, když už byl velmi starý, Buddha Mu dokonce poradil, řekl Mu, že by měl s nimi, s mnichy Sanghy jíst nějaké lepší jídlo, aby byl zdravější, a měl lepší tělo. Mahākāśyapa však řekl ne, nemůže. Byl tak zvyklý jíst jedno jídlo denně, zvyklý na tento druh kázně, na 13 pravidel kázně. Nemohl to tedy změnit. Tak Buddha řekl: „Dobrá, to je dobré, to je dobré. Můžeš tak zůstat, dokud budeš v pořádku.“ A Mahākāśyapa byl v pořádku; a stále je v pořádku.A já jsem Mu velmi zavázána. Chci Mu znovu říci, že si velmi, velmi cením daru Buddhovy śarīry. Nevím, jak najít slova, abych vyjádřila, jak moc si toho vážím. Mahākāśyapa mi také poslal misku, jako je miska na almužnu, misku na almužnu a několik malých kousků žluté látky.
„Mahākāśyapa stále sedí v samádhi na hoře Kuřecí noha a čeká, až se Maitreya Buddha objeví ve světě. V té době dá Maitreyovi misku, kterou Čtyři Nebeští Králové dali Šákjamunimu Buddhovi a kterou Mu Šákjamuni Buddha dal, a Jeho dílo v tomto světě bude dokončeno.“ ~ Komentář Ctěného Mistra Hsuan Hua (vegetariána) ze Sutry shromáždění Arhatů (Amitábha Sutra)
Chci tímto poděkovat Mahākāśyapovi za to, že ke mně byl tak laskav. V dřívějších životech jsme byli přátelé, a byli jsme k sobě dobří, slučitelní. Děkuji Vám za relikvie Buddhy. Děkuji Vám za misku, jako je miska na almužnu, miska na almužnu pro mnicha. A děkuji Vám i za kousky krásné žluté látky. Ale myslím, že nemohu použít žádnou z těchto věcí, které Jste přinesl. Relikvie jsou příliš vzácné, abychom je jen použili k něčemu jinému. A misku, myslím, že si ji nechám na památku. Obávám se, že když ji použiji k jídlu, pak by se mohla zničit, nějakou náhodou. Takže si ji chci nechat na památku a k uctívání.V dnešní době nemůžete nosit jiāshā, mnišská roucha, a pak s miskou chodit kolem pro almužnu. Ne. V dnešní době je velmi těžké takto žít, pokud nejste v nějaké velmi oddané Buddhistické zemi – v Indii, na Srí Lance, v Âu Lạc (Vietnamu) nebo v Barmě atd. Tam Buddhismu rozumí, a vědí, jestli chcete jídlo. Ale v naší době by to měl Mahākāśyapa chápat, Buddha také chápe, že je velmi obtížné jít ven prosit o almužnu, zvláště pro ženu, a já už nejsem tak mladá, tak jím doma jen jedno jídlo denně a musím dělat tolik domácí práce uvnitř i venku. Když tedy budu stále chodit ven a prosit o almužnu a vracet se, myslím, že by to pro mě nebylo vhodné, i když bych ten svobodný život velmi, velmi, velmi milovala!!!Photo Caption: Díky Bohu, který nám dává krásu a sílu uzdravovat!
