Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Podniknite odvážne kroky pre Vegánsky svet! 4. časť z 5

Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac

Prosím, zachráňte svet so mnou. Pomôžte zvieratám, ktoré trpia, bez toho, aby sa na kohokoľvek mohli spoľahnúť, bez toho, aby ich niekto bránil, bez hlasu, aby prehovoril, aby zakričal pre ich utrpenie. Zakaždým, to nemôžem uniesť.

Byla jsem na hoře zvané Yang Ming Shan. Je národním parkem. Je krásná, osamocená. A tehdy jsem žila ve stanu. Bylo tak chladno, tak chladno,; velmi, velmi, velmi, velmi chladno. A nemáte pocit, že je hora velmi vysoká, protože stále jedete nahoru, nahoru, nahoru. Svah pomalu stoupá, takže když jste na vrcholu hory, nemáte pocit, že je velmi vysoká. A některé části vrcholu hory jsou ploché. Takže už před dávnou dobou měli nějací lidé na této hoře domy. Dnes už samozřejmě není dovoleno stavět, protože je z toho národní park. Stává se tak plochým. Měla jsem maličký tzv. dům na hoře Yang Ming Shan. A museli jste jít velmi dlouhou cestu, jet nahoru na vrchol, a ještě jste museli jít po schodech. Nevím, kolik tisíc kroků nebo alespoň stovky kroků. A pak znovu pěšky a znovu schody a znovu jít. Nepamatuji si, jak dlouho. Možná to trvalo alespoň… Pamatuje si to někdo? ( Dvacet minut. ) Dvacet minut. Odspodu nahoru. Ze střechy vaší haly. Pokud jdete, trvá to 20 minut. Kdybych šla já, bylo by to alespoň 40 minut. Zeptala jsem se tchajwanského (formosského) bratra. Řekl mi, že to trvalo 20 minut. Ale to už jsme byli nahoře, a pak to trvá dalších 20 minut dojít nahoru. Říkám, že to je pro něj 20 minut. Pro mě je to možná 30, 40 minut nebo jednu hodinu. Některé z mých asistentek říkají jednu hodinu, protože ona kráčí a pak si mezi tím musí odpočinout.

Tam opravdu není nic, ale je to plochá, velká plochá země, na mě dost velká. Mají dokonce bambusový háj, plochý. A tchajwanští lidé (Formosané), z Taipei, žáci, překvapili mě s šesti rohovým typem domu, a nahoře je skrytá ložnice. A pak dole je velký… samozřejmě dost velký pro mě. Mám malou postavu, takže cokoli postaví, je velké. Je to jako pavilon. Někdy jste to viděli v některých z mých kuchařských pořadů, které ukázali nebo některé pořady, které ukázali, že jsem v tom pavilonu něco malovala. A nahoře, je malá ložnice. A pak dokonce udělali vodní zavlažovací systém nahoře na střeše, protože jsou tak milující. Jeden z vašich bratrů, který už odešel do Austrálie se svou rodinou. Ale postavil to s ostatními bratry a sestrami z Taipei nebo také z jiných částí. Ale hlavně to byl on. Je stavitel, tak to postavil.

Vyrobili postřikovací systém na střechu, protože jednou slyšeli, že jsem řekla, že miluji déšť. Takže to je jeho kouzelný dešťový systém pro mě. Také to chladilo v létě střechu. Takže jsme neměli ani klimatizaci či cokoli. Nevzpomínám si. Měli jsme ventilátor, a já jsem vařila v pavilonu. Pavilon je zcela prázdný; není tam žádná stěna, žádné dveře, nic. A pamatuji si, že komáři, bylo jich mnoho v tomto bambusovém háji, ale nikdy se mě nedotkli, nikdy. A nevzpomínám si ani, že by někdy byl některý z mých asistentů poštípán komáry, ale viděla jsem je. Páni! Skupiny komárů, husté, husté skupiny pohromadě na různých místech v bambusovém háji. Viděla jsem to. Ale viděla jsem to jen několikrát, protože jsem si jich nevšímala, protože mě neobtěžovali. Je to legrační. A v dnešních dnech mě dokonce štípají ve městě, kdekoli. Je to legrační. Nevím, zda je moje krev sladší, nebo se moje karma stala atraktivnější. Mohlo by to být obojí.

Opravdu miluji to místo. Když jsem tam nahoru předtím šla, neměla jsem tehdy mnoho žáků. Pracovala jsem pro uprchlíky odtamtud a pak jsem chodila dolů. Proto jsem musela opustit to místo. Nikdy jsem nechtěla opustit to místo. Cítila jsem se, jako bych byla tak velmi oddělena od všeho na světě, od všeho, co jsem chtěla. Bylo to velmi jednoduché místo; měla jsem jen ložnici. Nepamatuji si, jestli jsem měla postel, spala jsem jen na podlaze. A oni měli vodovodní přípojku, dokonce elektřinu. Dokážete tomu uvěřit?

Kouzelní lidé, tato skupina lidí. Pamatuji si. On byl stavitel. Byl to bohatý člověk s rodinou. Nemohli mi nabídnout žádné peníze, nepřijala jsem je, tak šli prostě tam nahoru. To místo bylo soukromým pozemkem, myslím. Nepamatuji se, že bych se ptala. Předpokládala jsem, že to byl soukromý pozemek, protože tam rostl bambus. Byl na něm velký háj, a byly tam také další ovocné stromy. To bylo za starých časů, když to tam už lidé měli, než se to stalo národním parkem. A samozřejmě, vlády jim ještě dovolily pokračovat v kultivaci nebo pěstování věcí nebo postavit malou chatu. Nemohli stavět velké domy, betonové a cement a to všechno, ale malá dřevěná chata byla v pořádku. V dnešní době, slyšela jsem, že už je to dlouho a tajfuny nějak poškodily některá místa a oni je chtěli jít nahoru opravit. Ale řekla jsem: „Proč? Je to tak dlouhá cesta. Je velmi obtížné přinést materiál a všechny ty věci, tak na to zapomeňte.“ Nemyslím si, že budu mít někdy ten luxus, abych tam znovu žila, tak jen prostě nechci mrhat jejich časem. Prostě ho použijte k meditaci, to jsem jim řekla. Nejsem si jistá, jestli se mezitím vyšplhali nahoru a opravili to nebo ne, jako suvenýr. Pro pozdější generace, až když zemřu, pak možná budou prodávat lístky nahoru, pro návštevy. „Tady, Nejvyšší Mistryně Ching Hai, žila zde předtím. Podívejte, tady jsou Její boty, a tam Ona vařila.“ To je to, co udělají s domem mrtvého nebo rezidencí. Představuji si, že by tam nahoru po těch obtížných schodech mohly chodit davy lidí a dlouhou cestu nahoru, a poté vzdají hold nebo si pořídí fotografie nebo se dotknou tady, dotknou se tam pro požehnání. Možná mi tam udělají sochu stojící uprostřed místnosti nebo tak něco, která bude zdravit turisty. To je 20 minut chůze už na vrcholu hory, kde jste již daleko zaparkovali vaše auto, protože vaše auto nemůže jet nahoru. A už musíte vystoupat nahoru mnoho kroků. A pak můžete pokračovat dále chůzí.

Mívala jsem tam malý sklad, dva krát dva. Použili nějaké kovové plechy, aby to zakryli, jen obalili a pak nahoru položili střechu. Bydlela jsem tam vedle potoku. Měli jsme tam potok. To se mi na tom líbilo. Neměla jsem v té době mnoho peněz. A pak jsme to místo koupili, půjčili si nějaké peníze od bratra. Už jsem to ale zaplatila, i když to ani nechtěl, ale splatila jsem to. Řekla jsem: „Neberu nic, přijměte to, prosím.“ To není moc. Je to velmi málo peněz na nákup toho malého místa. A neměli jsme povolení cokoli postavit, takže oni jen tak nějak spojili pár plechů z kovu dohromady, aby z toho udělali čtvercový pokoj. A pár listů nahoru, což se snadno kdykoli zbourá. A pak jsme měli velký stan, zhotovený z plachtoviny s bambusovým materiálem, cokoli jsme měli. Dokonce jsme v té době už pracovali.

Byli jsme malá skupina, ale už pracující. Distribuovali jsme letáky nebo malé letáky pro lidi nebo pro žáky, aby pokračovali ve studiu učení a byli i nadále inspirováni a povzbuzováni k meditaci a dodržování veganské (stravy). V té době to bylo vegetariánství. Nikdy jsem nepila mléko, a nikdy jsem nepřemýšlela o mléku jako o něčem špatném. Později jsem viděla, jak zničující, jak kruté, jak nelidské jsou praktiky chovu krav v malých kotcích bez jakékoli možnosti otočení a uvázány na řetězu a to vše. Ó můj Bože! Pak už jsem je dál nenechala pít mléko, i když mléko může být považováno za vegetariánské. Není to zabíjení, ale stále, zacházení s kravami je tak nelidské. Není to tak, jak jsem to viděla v mé zemi. v Âu Lạc (Vietnamu), neděláme to tak. Krávy nebo voli, oni se jen potulují po polích. A možná pomáhají s tvrdou prací, převážení věcí pro zemědělce nebo s oráním polí během sezóny, tu a tam v sezóně. Mají svůj vlastní příbytek. Jdou tam, a vyjdou ráno s kovbojem a pak se jdou pást. Většinou volně a jsou dobře živeny, je o ně dobře postaráno, protože farmáři v některých venkovských oblastech závisí na kravách a volech, takže s nimi zacházejí velmi pěkně. Nikdy nebyly bity nebo jakkoli nuceny. Ne, co jsem já viděla.

A když jsem byla v Indii, viděla jsem, že krávy pobíhaly všude jako lidé. A pokud se stalo, že kráva nebo vůl si zdříml uprostřed silnice nebo dokonce na dálnici, všechna auta zastavila. Víte to, že? I když jste to neviděli, viděli jste to ve filmech. Viděla jsem to na vlastní oči. Kamkoli jsem v Indii šla, krávy byly respektovány a milovány jako lidé. Dokonce se dotýkali kravských nohou nebo se dotkli zadku krávy a pak dali ruku na čelo jako projev úcty. Protože v Indii podle hinduismu, je kráva svatá. Dávají mléko dětem. V té době jsme neměli mnoho zařízení nebo alternativ, tak krávy poskytovaly mléko mnoha dětem a odchovaly je. V Indii tedy považují krávy za náhradní matku, jako druhou matku. A stále, v dnešní době, to dělají. Když jsem tam byla, dělali to. A také krávy krmí s čímkoli, co mají. Někdy, když jim zbyde zelenina, prostě ji hodí na ulici. Krávy ji snědí. A krávy jsou svobodné, potulují se všude. A lidé musí dávat přednost kravám, ne že krávy ustupují lidem. Všechna auta stojí, než krávy dokončí svůj odpočinek, a vstanou a protáhnou se, a volně přejdou na vedlejší louku, nebo na vedlejší ulici a tam se pasou nebo si tam lehnou. To jsem viděla.

Nikdy jsem si tedy nemyslela, že mléko může být něco škodlivého. A také, dříve jsem studovala buddhismus. Když Buddha poprvé vyšel ze Svého samádhi, byl velmi slabý, protože následoval extrémní druh praktikování, které se naučil od někoho jiného. Říkají, že se musí opravdu vyhladovět a nejíst, nepít a tak. Jen meditovat, a pak dosáhnou Nirvány. Později si Buddha uvědomil, že to bylo špatně. A pak z toho vystoupil, a pak první osoba, na kterou narazil, byla dáma, která Mu dala napít trochu mléka. A takto znovu získal Svoji sílu, a pokračoval v dalším učení a praktikování. A tak jsem si myslela, že mléko bylo v pořádku. Ale později, když jsem viděla, že živočišný průmysl moderní doby je tak nelidský, tak zlý, tak děsivý, tak barbarský, takže samozřejmě, ho už více nepřijímáme. A pokud by to někdo z vás stále nechápal, pak musíte sledovat tyto filmy; „Dominion“ sledovat filmy PETY, sledujte „Earthlings“ sledujte „Cowspiracy“. Inzerujeme je zdarma na naší Supreme Master Television. A můžete je sledovat na Netflixu. Všechny tyto podobné filmy o zneužívání, rozsahu krutosti, rozsahu zneužívajících praktik, které lidé dělají nevinným, bezmocným, bezbranným, něžným zvířatům. Ukazujte je svým přátelům. Sledujte je s nimi, i když budete plakat. A budete hlasitě křičet při pohledu na jejich utrpení, ale sledujte to s vašimi přáteli. S těmi, kteří stále jedí maso a pijí alkohol, dokonce pijí a řídí, a všechno to. Ukažte jim všechny tyto důsledky. Vím, že je to příšerné. Nemohla jsem to sledovat dokonce bez výkřiků. Někdy to musím sledovat v mnoha sekcích, abych se dodívala na ten film, abych vám o tom mohla vyprávět. Abych jim mohla říct, aby to propagovali v naší Supreme Master TV. Nepropagujeme celou tu příšernou věc, protože je to příliš citlivé pro děti. Ale propagujeme jejich film, název filmu, aby si ho lidé mohli najít, a shlédnout ho sami. A abyste ho mohli podle vaší schopnosti ukázat ostatním lidem. Nespoléhejte se jen na mě samotnou. Nespoléhejte se jen na samotnou Supreme Master TV. Protože v některých koutech lidé nevědí, že naše televize existuje. Nespoléhejte na nás, nespoléhejte jen na mě při záchraně světa. Zachraňujte svět se mnou, dobrá? (Ano.)

Řekla jsem vám, že 53 % pochází ze Síly Mistra, prostřednictvím přednášek a skrze věci, které Ona vložila na hosty, současně s požehnáním Božstev. Takhle Supreme Master Television žehná světu. Ale každá kapka v oceánu se počítá. Každá kapka vytváří oceán. Takže, prosím, zachraňujte svět se mnou. Pomáhejte zvířatům, která trpí, aniž by se mohla na někoho spolehnout, aniž by je někdo bránil, bez hlasu, aby promluvil, aby vykřičel jejich utrpení. Pokaždé to nemohu unést. Mnohokrát musím zablokovat svůj intelekt; jinak bych plakala celý den a tolik trpěla, když znám utrpení zvířat.

Musím to nějakým způsobem zablokovat; jinak nemohu fungovat; nemohu pracovat pro Supreme Master Television; nemohu pracovat pro vás; nemohu pracovat pro svět. Musím být silná a tvrdá. Ale nejsem vždy tvrdá. V rohu mého pokoje, mojí jeskyně, sama, mnohokrát pláču, jen abych uvolnila něco ze svého utrpení. Jen přirozeně pláču bez přemýšlení, aniž bych dokonce věděla, že pláču. Prosím, pomozte. Pomozte, jakýmkoli způsobem můžete. Ukazujte svým přátelům příšernou praxi živočišného průmyslu; jak jsme my jako lidé ztratili naše lidství, ztratili naši lidskou kvalitu, ztratili náš soucit, ztratili naše pochopení. Ztratíme všechno, pokud ztratíme lásku.

Sledujte viac
Všechny části  (4/5)
1
2020-07-29
5838 Zobrazenia
2
2020-07-30
4034 Zobrazenia
3
2020-07-31
4229 Zobrazenia
4
2020-08-01
6300 Zobrazenia
5
2020-08-02
6349 Zobrazenia
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android